Úvod do transferových cen

Předmětem tohoto článku však není komplexní přehled správného nastavení ceny, jelikož téma je natolik obsáhlé, že by vydalo na celou odbornou publikaci. Rádi bychom však toto téma opět pro české podnikatele oživili, jelikož finanční úřady postupují vůči daňovým poplatníkům čím dál tím více agresivněji a podnikatelé by tak měli postupovat zvláště opatrně v rámci prováděných transakcí mezi kapitálově či personálně spojenými osobami.

Účelem zavedení regulace transferových cen je, aby ceny poskytované mezi majetkově či personálně spojenými osobami byly nastaveny v obvyklé výši, tedy ve výši, jako by spojenými osobami nebyly (odborně hovoříme o tzv. principu tržního odstupu). 

Základ právní úpravy nalezneme v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, který definuje spojené osoby následovně: 

1. kapitálově spojené osoby, přitom

• jestliže se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami přímo kapitálově spojenými,
• jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými,

1. jinak spojené osoby, kterými jsou osoby

• kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby,
• kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými. Za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,
• ovládající a ovládaná a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,
• blízké,
• které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.   

Zjednodušeně řečeno, transferové ceny se týkají zejména společností

• v holdingu (i zahraničního), 
• která vstupuje do holdingu (i zahraničního),
• v rámci rozsáhlých či složitých transakcí, 
• s investičními pobídkami, 
• u nichž často probíhá daňová kontrola či naopak již jednou daňovou kontrolou neprošla, 
• u nichž dochází k restrukturalizaci, 
• která utrpěla v minulosti ztrátu se ztráta očekává v budoucnu. 

Účelem je minimalizovat daňovou optimalizaci lokální i přeshraniční, a to z požadavků daných právními předpisy EU. Z tohoto důvodu bývají daňové kontroly zaměřené na transferové ceny čím dál tím častější. Je potřeba připomenout, že pokud již daňová kontrola probíhá, bude správce daně porovnávat transferové ceny s obdobnými realizovanými transakcemi, jiných nezávislých podniků. Holding by proto měl být připraven nastavení transferové ceny prokázat, a to zejména správným nastavením cenové tvorby uvnitř holdingu. Sestavení takové dokumentace nicméně není nic jednoduchého, proto doporučujeme vyhledat zkušeného odborníka v oblasti daní. 

Je proto důležité si uvědomit, že v první řadě je právě na kontrolovaném subjektu, aby předložil důkazy k tomu, že stanovení transferové ceny bylo zcela v souladu se zákonem (principem tržního odstupu). Důkazy mohou být představovány zejména vnitropodnikovou dokumentací nastavení transferových cen či znaleckým posudkem. 

Oblasti, kterých se transferové ceny mohou týkat, jsou zejména následující: 

• prodej či nákup zboží služeb v rámci holdingu, 
• poskytování služeb v rámci holdingu (např. nájem, pracovní síla atd.)
• prodej dlouhodobého majetku v rámci holdingu, 
• poskytování úvěrů nebo půjček či jiného druhu financování (řadíme sem i poskytnutí ručení, zastavení majetku ve prospěch člena holdingu atd.), 
• transakce s nehmotným majetkem v rámci holdingu (zejména využívání průmyslových práv – ochranné známky, patenty či průmyslové vzory, licenční poplatky, využívání obchodní značky atd.),
• sdílení nákladů na vývoj či výzkum v rámci holdingu, 
• náklady na manažerské, právní či marketingové služby.    

Způsobů, jakým transferové ceny stanovit je několik, všechny však vychází z výkladových pokynů Ministerstva financí ČR, jelikož zákonnou definici stanovení principu tržního odstupu nenalezneme v žádném právním předpise a dále pak z dvoustranných mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění (v případě přeshraničních operací). 

Rizika spojená s nesprávným nastavení převodních cen jsou značná, jelikož správně daně může zejména doměřit daň z přidané hodnot či dani z příjmů, navíc doměří také penále (20 %) a úrok z prodlení z doměřené daně (k dubna 2019 se jednalo o výši 15,75 % denně). 

Kromě výše uvedeného také upozorňujeme, že od roku 2018 došlo k některým dílčím změnám při vyplňování samostatné přílohy k přiznání k dani z příjmů v souvislosti s transakcemi mezi spojenými osobami, kdy

• došlo k rozšíření okruhu subjektů, které povinně vyplňují tuto přílohu, 
• byl doplněn řádek „nájem“ do tabulky B a řádků „finanční a bankovní záruky“ do tabulky C. 

V této souvislosti také upozorňujeme, že osobou odpovědnou za řádné vedení účetnictví a sestavení výroční zprávy je statutární orgán obchodní korporace, tudíž případná škoda, která v důsledku porušení péče řádného hospodáře obchodní korporaci vznikne (např. v důsledku doměření daně) může být uplatněna vůči statutárními zástupci nejpozději ve lhůtě 3 let od vzniku škody. V nejzazším případě lze také dovodit i trestněprávní odpovědnost tohoto statutárního orgánu za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 a 221 trestního zákoníku.