Ačkoli elektronické dokumenty nejsou v podnikatelské praxi něčím novým, nadále se setkáváme s tím, že některé podnikatelské subjekty elektronické dokumenty neuznávají jako originály, a to zejména z důvodu, že k nim nemají důvěru anebo proto, že neví, jak si jejich platnost jednoduše ověřit. Cílem tohoto článku je proto informovat podnikatele o tom, jakou formu má mít elektronický dokument, aby mohl být uznán jako originál, jak si ověřit jeho platnost a zda je možné využívat elektronické dokumenty i v zahraničním obchodním styku.
V příspěvku se budeme zabývat zákonnou odpovědností ředitelů příspěvkových organizací, tedy konkrétní analýzou toho, za co ředitel odpovídá, i možnými pracovněprávními, občanskoprávními a trestněprávními následky porušení jeho povinností.
GDPR rozšiřuje naši právní úpravu ochrany osobních údajů o kodexy chování. Zákonodárce je zamýšlel především jako nástroj pro prokázání souladu a usnadnění uplatňování GDPR.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) vyjmenovává obecně zásady zpracování osobních údajů, přičemž zároveň stanoví, že správce odpovídá za jejich dodržení a je povinen toto dodržení doložit. Zásady jsou z větší části rozvedeny dalšími ustanoveními GDPR. Následující text má za cíl věnovat se zásadám zákonnosti, korektnosti a transparentnosti.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) zakládá přístup k ochraně osobních údajů, který je postaven především na preventivní ochraně (viz Privacy by Design a by Default). Rovněž však mají některé organizace povinnost následně zaznamenávat různé informace o zpracování údajů.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) nově definuje pojem pseudonymizace, který v předchozí právní úpravě zcela chyběl. Jak již název tohoto institutu napovídá, jedná se o slovo odvozené od anonymizace. Následující text se věnuje vysvětlení tohoto pojmu a jeho dopadům na praxi.