GDPR rozšiřuje naši právní úpravu ochrany osobních údajů o kodexy chování. Zákonodárce je zamýšlel především jako nástroj pro prokázání souladu a usnadnění uplatňování GDPR.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) vyjmenovává obecně zásady zpracování osobních údajů, přičemž zároveň stanoví, že správce odpovídá za jejich dodržení a je povinen toto dodržení doložit. Zásady jsou z větší části rozvedeny dalšími ustanoveními GDPR. Následující text má za cíl věnovat se zásadám zákonnosti, korektnosti a transparentnosti.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) zakládá přístup k ochraně osobních údajů, který je postaven především na preventivní ochraně (viz Privacy by Design a by Default). Rovněž však mají některé organizace povinnost následně zaznamenávat různé informace o zpracování údajů.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) nově definuje pojem pseudonymizace, který v předchozí právní úpravě zcela chyběl. Jak již název tohoto institutu napovídá, jedná se o slovo odvozené od anonymizace. Následující text se věnuje vysvětlení tohoto pojmu a jeho dopadům na praxi.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) se zabývá i automatickým zpracováním osobních údajů. Je třeba přiznat, že touto skutečností se již zabývala i minulá právní úprava, ovšem v menším rozsahu než GDPR, což je dáno především rozvojem internetu, který se za více než 20 let platnosti směrnice 95/46/ES podstatně rozšířil.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 2016/679 (dále též „GDPR“) ruší notifikační povinnost při zpracování osobních údajů podávanou u nás Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zároveň však klade větší nároky na správce osobních údajů, když rozšiřuje oproti předchozí úpravě povinnost v podobě Privacy by Design a zavádí pro povinnost v podobě Privacy by Default (v českém překladu nařízení poněkud překvapivě záměrná a standardní ochrana osobních údajů).