Právní nauka říká, že darování je dvoustranné právní jednání, na základě kterého dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a dárce dar nebo jeho nabídku přijímá. Darování je založeno na dobrovolnosti a smluvní volnosti. Speciální úprava § 2067 občanského zákoníku však stanoví, že darování v sociálních službách je za určitých okolností neplatné. Jaké jsou důsledky a limity tohoto ustanovení?
Jak již pozorní čtenáři z výše uvedené definice poznali, dvěma základními režimy darovacích smluv je buď převedení vlastnictví předmětu daru přímo smlouvou nebo pouhý závazek (slib) dárce, že v budoucnu předmět daru převede. Takový slib přitom může být dárcem odvolán, s výjimkou komplikovanější situace, kdy dárce a obdarovaný uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, jejíž předmětem je slib daru. Písemná forma darovací smlouvy je stanovena jenom v případech, kdy předmět daru nepřechází do vlastnictví obdarovaného ihned při jejím podpisu a také v případě darování věci zapsané ve veřejném rejstříku (obchodní podíly, vozidla, ochranné známky a jiné). Předmětem daru může být jakákoli věc či soubor věcí, které mohou být předmětem právního vztahu (nikoli tedy věci společné všem jako jsou vzduch či moře). Je dokonce možné darovat i věc, kterou dárce v okamžiku uzavření smlouvy nevlastní, ale pouze v případě, že se dárce zaváže takovou věc nabýt.
Modalitami darování jsou pak darování podpory, darování s vedlejší doložkou nebo darování pro případ smrti. Darování podpory má podobu opakujícího se plnění. K odevzdání celého předmětu daru tedy nikdy nedochází při uzavření darovací smlouvy, která tak musí mít písemnou formu. Na rozdíl od důchodu, ke kterému bývá darování podpory často přirovnáváno, není podpora omezena na výhradně peněžitá plnění a obdarovaný si nemůže nárokovat úroky z prodlení za neodevzdaný dar. Darovací smlouva může obsahovat různé vedlejší doložky jako podmínky, příkazy či doložení času. Vzhledem ke smluvní volnosti spojené s darovací smlouvou a dobrovolnosti darování mají smluvní strany při sjednání vedlejších doložek poměrně volné ruce. Při výkladu smlouvy se však nebude přihlížet (jako by nebyly) k příkazům a podmínkám, které jsou (i) v rozporu se zákonem; (ii) objektivně nesplnitelné; (subjektivní nesplnitelnost není problémem, tj. fakt že obdarovaný není astronautem nebude dárci bránit v podmínění darování vkročením na měsíc); (iii) nemravné (z judikatury například zákaz uzavření manželství); (iv) šikanózní a (v) výkladem neurčité. Dárce je však oprávněn domáhat se splnění příkazu až ve chvíli, kdy už sám své smluvní povinností splnil. Je-li splnění příkazu ve veřejném zájmu, může splnění příkazu po dárcově smrti požadovat také příslušný orgán veřejné moci nebo právnická osoba oprávněná takový zájem hájit. Tím může být i poskytovatel služeb. Nicméně je nutné mít na paměti, že právní nárok na splnění příkazu podléhá standardním pravidlům promlčení.
Na darování pro případ smrti je možné nahlížet jako na závislé na odkládací podmínce, že obdarovaný dárce přežije. Vlastnictví předmětu daru tedy přechází na obdarovaného až po smrti dárce. Obdarovaný se musí vydání předmětu daru domáhat v pozůstalostním řízení, ve kterém je v postavení odkazovníka. Zajímavé je, že na darování pro případ smrti se neuplatní možnost odvolání daru. To však stranám nebrání, aby si obsahově totožnou podmínku nesjednaly v darovací smlouvě.
Jako od každé smlouvy i od té darovací mohou strany odstoupit. Speciální právo má v tomto ohledu dárce, který může od darovací smlouvy odstoupit v případě změny okolností, která vážně ohrožuje jeho schopnost živit sebe nebo osoby, jejichž výživou je ze zákona povinen. Odstoupit však může jenom co do ještě neodevzdané části daru. Právo stran odstoupit od darovací smlouvy je v praxi často zaměňováno s právem dárce odvolat dar (takzvané revokace) v případě nouze nebo nevděku. Darování je sice založeno na obecném principu neodvolatelnosti daru, nicméně tento princip je omezen zásadami služnosti, spravedlnosti a morálky. Ustanovení smlouvy, které odvolání daru vylučuje je přitom nicotné. Prvním z důvodů odvolání daru je případ nouze, která spočívá v nedostatku finančních prostředků k zabezpečení nutné výživy. Nutná výživa neznamená jenom stravu, ale i ošacení, bydlení, zdravotní péči a také sociální, a dokonce i kulturní vyžití. Toto právo však dárci nenáleží, pokud si nouzi přivodil úmyslně nebo z nedbalosti (vlastím nehospodárným životem – alkohol, sázky, neuvážené investice). Obdarovaný však musí takovou situaci namítnout a prokázat, což je v praxi problematické s ohledem na důkazní nouzi. Opomíjená je však možnost obdarovaného předejít odvolání daru poskytnutím právě chybějící nutné výživy. V případě vrácení daru odvolaného pro nouzi si může obdarovaný zvolit, jestli dárci vrátí předmět daru nebo jeho obvyklou cenu, ale jen do výše nedostatečné výživy. Vděčnost a služnost obdarovaného má, podle poněkud naivního zákonného ustanovení, reflektovat štědrost dárce. Ne každý nevděk je důvodem pro odvolání daru. Kvalifikovaná revokace darování je podmíněna úmyslným nebo hrubě nedbalostním jednáním obdarovaného, které porušuje zjevně dobré mravy. Takové jednání zakládá dárcovo oprávnění do jednoho roku od chvíle, kdy se o jednání dozvěděl, písemně a odůvodněně vyzvat obdarovaného k vrácení daru. V tomto případě je obdarovaný povinen vrátit dárci předmět daru a až pokud to není možné zaplatit jeho plnou obvyklou cenu.
„Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení nebo jinak přijímal jeho služby.“ (§2067 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Smyslem tohoto ustanovení vycházejícího z dobrovolnosti darování je ochrana osoby, jíž jsou sociální služby a péče poskytovány, před nerozvážným a ukvapeným jednáním, kterým by jí vznikla majetková újma, na straně jedné, jakož i ochrana organizace před uplácením personálu za účelem získaní kvalitnější péče. Kromě přímých zaměstnanců nemohou být obdarovány ani jiné osoby, které v zařízení pracují na základě obdobného smluvního vztahu, tedy například agenturní zaměstnanci nebo OSVČ. Problematické přitom není jenom darování v době přijímání služby. I darování zájemcem před započetím poskytování služby, v sobě nese určité riziko, že bude později považováno za skrytý vstupní poplatek či nástroj upřednostnění zájemce.
Vzhledem k absenci většího objemu výkladové judikatury, bylo v praxi k aplikaci výše uvedeného ustanovení přistupováno s velkou obezřetností. Proto bylo do jisté míry překvapivé, když obvodní soud pro Prahu 7 vyhověl žalobě nejmenovaného nadačního fondu o zaplacení daru, který byl synem klienta, jemuž byly v době uzavření darovací smlouvy poskytovány sociální služby, darována podpora. Hlavním argumentem soudu ve prospěch platnosti darovací smlouvy byla přitom odlišnost subjektů na obou stranách. Ustanovení o neplatnosti darování v sociálních službách má totiž podle mínění soudu chránit výhradně osobu, o kterou je pečováno. Soud o neplatnosti nepřesvědčil ani skutečný účel daru spočívající právě ve financování pobytu otce dárce ani blízký vztah mezi nadací a provozovatelem služby. Darování osobou odlišnou od klienta je tedy platné, a to především když je obdarovaný právní subjekt odlišný od provozovatele zařízení. Taková situace je přitom paralelou právního vztahu mezi provozovatelem sociální služby a jeho zřizovatelem. Provozovatel je totiž právnickou osobou odlišnou od zřizovatele. která může hospodařit buď s majetkem svého zřizovatele nebo s majetkem vlastním. Zatímco první zmíněný případ by bylo záhodno podrobit dalšímu soudnímu výkladu, darování zřizovateli sociální služby, která hospodaří převážně s vlastním majetkem, lze považovat za platné. Opačný extenzivní výklad by přitom byl nepřiměřeným zásahem do smluvní svobody, která ovládá ustanovení občanského zákoníku upravující darování.
Praktickým řešením pak může být delegace oprávnění přijmout dar do určité hodnoty jménem zřizovatele na ředitele provozovatele sociálních služeb. Oprávnění však musí být uděleno buď ad hoc zmocněním nebo metodickými pokyny na úrovni zřizovatele ve spojení s předchozím souhlasem příslušného orgánu zřizovatele.
Tento článek byl publikován v měsíčníku Sociální služby.
Příspěvková organizace je coby specifický samostatný typ právnické osoby je zřizována obcí, krajem nebo státem, aby naplňovala účel stanovený ve zřizovací listině. Jde sice o samostatnou právnickou osobu, ale zároveň je v mnohých aspektech zákonem sešněrována.
Zobrazit vícePříspěvková organizace zprostředkovaně hospodaří s majetkem zřizovatele k naplnění účelu, ke kterému byla zřízena. V rámci této činnosti se na ni uplatní jak obecná, tak speciální zákonná úprava porušení rozpočtové kázně. Tento článek se zabývá analýzou rozdílných režimů sankcí za porušení speciální a obecné rozpočtové kázně příspěvkovou organizací zřízenou územně samosprávným celkem, jakož i dostupnými moderačními a opravnými prostředky.
Zobrazit víceCílem tohoto článku tak je zmapovat některá úskalí související s uzavíráním smluv ohledně počítačových programů, a to jak z pohledu objednatele/kupujícího, tak i dodavatele/prodávajícího.
Zobrazit více