Jasnější doručování v pracovním právu

Nejvyšší soud se minulý měsíc poprvé zabýval otázkou, zda je dohoda o ukončení pracovního poměru uzavřená e-mailovou výměnou nascanovaných vlastnoručně podepsaných listin platná i přesto, že nebyly dodrženy zákonné podmínky pro doručování písemností upravené v ustanoveních §§ 334 až 337 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, tedy že písemnost nebyla zaměstnanci, který nedal písemné svolení k elektronickému doručování, doručena do vlastních rukou.

Skutkový stav a vymezení právní otázky

Žalobce pracoval u žalované společnosti na základě pracovní smlouvy na pozici bankéře. Začátkem roku 2019 žalobce obdržel od žalované společnosti výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost (podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce), kterou však považoval za neplatnou. Strany spolu následně jednaly o vyřešení situace, načež žalovaná společnost zaslala žalobci e-mail, jehož přílohou byl prostý scan vlastnoručně podepsané dohody o narovnání. Zástupkyně žalobce následně zaslala žalované společnosti rovněž prostřednictvím e-mailu potvrzení o tom, že dohoda byla žalobcem akceptována a podepsána. Obsahem sporné dohody o narovnání byl závazek žalované společnosti uhradit žalobci vysoké odstupné.
Rozhodnutí soudů tedy vzhledem ke skutkovému stavu záviselo především na vyřešení právní otázky, zda se zaměstnanec a zaměstnavatel mohou v některých případech dohodnout distančně bez ohledu na to, že nebyly dodrženy zákonné podmínky pro doručování písemností upravené v ustanovení § 334 až § 337 zákoníku práce.

Závěry soudu

Zákoník práce neobsahuje specifickou úpravu postupu při kontraktaci v pracovním právu. Na výklad pravidel pro uzavření pracovněprávních smluv či dohod, a tedy i pro uzavření dohody o odstupném, je proto nutné subsidiárně uplatnit všeobecná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o právních jednáních a závazcích (§§ 545 a násl. a 1721 a násl.). Podle těchto ustanovení platí především následující: (i) podstatou právního jednání je projev vůle navenek; (ii) smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; a (iii) právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Sporná dohoda tedy byla uzavřena v okamžiku přijetí adresované nabídky (podepsaného návrhu dohody o narovnání) na uzavření smlouvy nepřítomnou osobou (zaměstnancem).
Jakkoli tedy v tomto případě nebyly dodrženy zákonné podmínky pro doručování písemností, nelze z tohoto vyvozovat neplatnost dohody, jelikož smyslem této úpravy je zajistit, aby se písemnost skutečně dostala do dispozice zaměstnance, což bylo v tomto případě prokazatelně splněno.
Soud nakonec uzavřel své závěry konstatováním, že „je-li z vnějších projevů jednajících stran (pro vnější svět) poznatelný společný shodný úmysl (vůle) upravit vznik, změnu, udržení nebo zánik svých práv a povinností, a není-li vůle některého z jednajících (nebo obou) deformována způsobem, jak bylo naznačeno výše, je nutno dospět k závěru o vzniku dohody“.

Revoluce v pracovním právu?

Potvrzení možnosti jednat v oblasti pracovního práva na dálku vřele vítáme. Odpovídá totiž nutnosti vývoje práva s dobou, která dnes přirozeně čím dál více tíhne k elektronické kontraktaci.
Dopad tohoto rozhodnutí je pak daleko větší, než by se netrénovanému oku mohlo zdát. Závěr soudu o platnosti právního jednání uzavřeného e-mailovou výměnou nascanovaných vlastnoručně podepsaných listin lze totiž bez obav uplatnit i na uzavírání pracovních smluv, dohod konaných mimo pracovní poměr nebo jiných dohod uzavíraných mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle zákoníku práce.