Zakládáte-li neziskovou organizaci, je třeba vyřešit mnoho otázek, z nichž významnou je i to, jakou právní formu zvolit. České právo nabízí hned několik právních forem vhodných k založení neziskové organizace.
Výběr té nejvhodnější závisí především na tom, za jakým účelem je organizaci zakládáte, jakou má do budoucna poskytovat činnosti a jak silný vliv na ní chcete, jako zakladatel, mít. Budoucí poskytovatelé sociálních služeb tak budou typicky volit mezi ústavem, spolkem a společností s ručením omezeným. Jak se ale vyznat v právních či dokonce účetních rozdílech mezi nimi?
Spolek je prototypem, základní formou dobrovolného sdružení osob, jehož založením pro neziskové účely v podstatě nemůžete šlápnout vedle. Není tedy překvapením, že je v praxi nejčastější formou nestátních neziskových organizací.
Se založením spolku je spojeno jen pár formalit a není ani třeba navštívit notáře. Mohou ho založit jakékoli tři fyzické nebo právnické osoby k naplňování takřka libovolného společného zájmu. Výjimkou je pouze podnikání, tedy výdělečná činnost, které se spolky mohou věnovat pouze okrajově za účelem finanční podpory jejich hlavní neziskové činnosti. Spolek se zakládá přijetím stanov a vzniká zápisem do spolkového rejstříku. Stanovy musejí ze zákona obsahovat alespoň následující minimální náležitosti – název a sídlo spolku, účel, k jehož naplňování byl spolek založen, práva a povinnosti jeho členů a určení statutárního orgánu.
Spolek jakožto sdružení osob je postaven na aktivním zapojení členů do jeho činnosti, a ne na pouhé finanční podpoře spolku prostřednictvím členských příspěvků. S členstvím ve spolku jsou spojena rozsáhlá práva, když právě členská schůze je často nejvyšším orgánem, který volí členy statutárních orgánů. Myšlenka, na které je fungování spolku postaveno je, že se zvyšujícím se vlivem spolku se bude přirozeně zvyšovat i počet jeho členů. Zakladatelům přitom nic nebrání upravit při založení spolku stanovy tak, že omezí práva nových členů stanovením různých úrovní členství. V úvahu přichází rovněž stanovení přísných podmínek členství, v jehož důsledku bude mít spolek pouze pár členů, zatímco zbytek zúčastněných osob bude vůči spolku v zaměstnaneckém poměru. Je to však právě teoretická ztráta vlivu na řízení spolku, která zakladatele v určitých případech od založení této formy neziskové organizace odradí.
Ústav je právnickou osobou primárně šitou na míru poskytovatelům sociálních služeb. Už jeho zákonná definice říká, že se jedná o právnickou osobu ustanovenou s cílem poskytování společensky nebo hospodářsky prospěšné služby. Podnikání může být ústavem provozováno jen jako vedlejší činnost a pouze v případě, že jej zakladatelská listina nevylučuje. Na rozdíl od spolku, který funguje výhradně na principu členského sdružení osob, je ústav kombinací majetkové a osobní složky. Pro ústavy je typická absence členské základny, posílená role zakladatele a profesionálně orientovaná organizační struktura.
Ústav může být založen i jedinou fyzickou osobou přijetím zakladatelské listiny nebo pořízením pro případ smrti. Nad rámec minimálních náležitostí stanov spolku musí zakladatelská listina ústavu obsahovat také údaje o obsazení správní rady, jakožto povinně zřizovaného dozorčího orgánu, a výši vkladu (či popis nepeněžitého předmětu vkladu) zakladatele. Právě veřejně dohledatelná výše či předmět vkladu, se kterým může ústav libovolně nakládat, má zvyšovat jeho důvěryhodnost v očích třetích osob.
Ústavy jsou, co do své organizační struktury, podobné kapitálovým obchodním korporacím (s.r.o, a.s.). Jsou totiž založené na zaměstnaneckém principu, přičemž na vrcholu organizace stojí ředitel, který je monokratickým statutárním orgánem zastupujícím ústav navenek. Ředitel je ze své funkce odpovědný správní radě, která jej volí a odvolává. Ředitel si rovněž musí opatřit její souhlas, aby mohl právně jednat ve věcech přesahujících běžnou činnost ústavu. Jednání ředitele spočívající například v prodeji nemovitosti ve vlastnictví ústavu bez souhlasu správní rady je přitom absolutně neplatné. Korporační struktuře se vymyká pouze pozice zakladatele, který je pomyslným mecenášem řídícím směřování ústavu. Svůj vliv na ústav může uplatnit především změnou zakladatelské listiny, vyhotovením statutu či jmenováním členů správní rady. Poslední jmenované oprávnění dopadá i na každodenní činnost ústavu vzhledem k pravomocím správní rady volit a odvolávat ředitele jako statutární orgán, rozhodovat o provozu vedlejší činnosti a schvalovat účetní závěrky a výroční zprávu.
Pozorní čtenáři již tuší, jakou další nevýhodu sebou právní forma ústavu přináší. Majetková složka ústavu je spojena s vyššími zákonnými nároky na transparentnost jeho hospodaření, které se projevují například v povinností každoročně sestavit výroční zprávu.
Silná pozice zakladatele, profesionální organizace a transparentní hospodaření činí z ústavu atraktivní právní formu pro každou neziskovou organizaci. Čím to tedy je, že je u nás ústavů stále pomálu? Odpověď je jednoduchá. Ústav je v českém právním prostředí pořád relativně novou formou právní osobnosti, kterou představil nový občanský zákoník v roce 2014. Tento zákon s sebou přinesl také často opomínanou možnost spolků, nebo spíše občanských sdružení, založených podle předchozí právní úpravy, změnit svoji právní formu na ústav. Jakkoliv se jedná o oprávnění upravené v přechodných ustanovením občanského zákoníku, není tato možnost nijak časově omezená.
K čemu je ale taková transformace dobrá a jak ji zrealizovat?
Zásadní výhodou transformace oproti založení nového ústavu je, že organizaci zůstane současné identifikační číslo, ve kterém je zaznamenaná celá její historie. O transformaci spolku na ústav bude obecně rozhodovat nejvyšší orgán spolku, členská schůze. Obsahem takového rozhodnutí musí být označení spolku a nového ústavu (názvem, sídlem a IČO), popis organizační struktury ústavu v zákonem předepsaném rozsahu pro založení ústavu, jakož i úplné znění zakladatelské listiny ústavu. Aby formalismu nebylo málo, vyžaduje zákon vyhotovení rozhodnutí o změně právní formy ve formě notářského zápisu. Posledním krokem je zápis změny právní formy do veřejného rejstříku. Tím se transformace stává účinnou a spolek se mění ústav.
Nejrozšířenější obchodní korporace, kterou je společnost s ručením omezeným, může být založena i za veřejně prospěšným nebo smíšeným účelem. Pokud neplánujete poskytovat sociálních služby jako nepodnikatelskou činnost financovanou příspěvky a dotacemi, ale jako úplatnou podnikatelskou činnost, je pro Vás s.r.o. rozhodně vhodnou volbou. Společnost s ručením omezeným může sice založit i jediná osoba s minimálním, jednokorunovým základním kapitálem, nicméně povinnou formou zakladatelského dokumentu je notářský zápis. Stejně jako pro ústav i pro tuto kapitálovou obchodní korporaci je význačná silná pozice zakladatele (coby jediného společníka, případně více zakladatelů na valné hromadě) a absence členského principu. Výhodou oproti spolku a ústavu je, že právní úprava eseróček je založena na principu ekonomie. Zákon totiž poskytuje zakladatelům základní variantu úpravy organizační struktury a práv společníků, která se uplatní v případě, že tyto záležitosti nejsou zakladatelskou listinou upraveny odlišně.
Tento článek byl publikován v měsíčníku Sociální služby.
Zajímalo vás někdy, co přesně znamená pojem autorského díla, a zdali fotografie jsou chráněny autorským dílem? Pokud ano, tak čtěte dále. Přílohou tohoto článku je vzor licenční smlouvy.
Zobrazit víceV minulém článku jsme se věnovali známému případu vytěžování webových stránek hiQ v. LinkedIn. Nyní na tento článek navážeme, a podíváme se na právní úpravu spojenou s vytěžováním dat.
Zobrazit víceV muzeích a galeriích se často pracuje s databázemi. V tomto příspěvku se proto zabýváme některými aspekty jejich právní ochrany. Přílohou tohoto článku je vzorová dohoda o důvěrnosti předávaných informací.
Zobrazit více