Vytěžování webových stránek

Práva pořizovatele databáze

Nejprve je vhodné uvést, že žádný zvláštní zákon věnující se výslovně vytěžování webových stránek není. Z naší právní úpravy je tomu však nejblíže úprava zvláštního práva pořizovatele databáze. Dle autorského zákona je databází soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.

Databáze mají dvojí režim, a to databáze podléhající autorskému zákonu a jiné databáze. Rozhodující pro určení, zdali je databáze chráněna dle autorského zákona, není kvalita samotných prvků, ale jejich nezávislost a individuální přístupnost. Za nezávislé se v tomto kontextu považují prvky, „které lze od sebe oddělit, aniž by tím byl dotčen jejich informační, literární, umělecký, hudební nebo jiný obsah“ a „hodnota určitého prvku vytěžovaného ze souboru musí být posouzena se zřetelem k hodnotě informace nikoli pro typického uživatele daného souboru, nýbrž pro každou třetí osobu, která má o vytěžovaný prvek zájem“.

Autorský zákon upravuje v souvislosti s databázemi zejména různá omezení jejich provozovatele. Především do práva pořizovatele databáze, která byla zpřístupněna jakýmkoli způsobem veřejnosti, nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její části, a to k jakémukoli účelu, za podmínky, že tento uživatel databázi užívá běžně a přiměřeně, nikoli systematicky či opakovaně, a bez újmy oprávněných zájmů pořizovatele databáze, a že nezpůsobuje újmu autorovi ani nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaženým v databázi.

Bez licence od provozovatele je dále možné databázi užívat, jako oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává podstatnou část obsahu databáze, (i) pro svou osobní potřebu; (ii) pro účely vědecké nebo vyučovací, uvede-li pramen, v rozsahu odůvodněném sledovaným nevýdělečným účelem, a (iii) pro účely veřejné bezpečnosti nebo správního či soudního řízení.

K právům pořizovatele databáze již existují dvě zajímavá soudní rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Prvním je případ Fixtures Marketing Ltd. Podle tohoto rozhodnutí je „databáze“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady  96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází zahrnuje každý soubor obsahující od sebe oddělitelná díla, údaje nebo jiné prvky, aniž by tím byla dotčena jejich hodnota nebo obsah, a zahrnující jakoukoli metodu nebo jakýkoli systém  umožňující vyhledat každý z prvků, který jej tvoří. Takový rozpis fotbalových utkání, jako jsou rozpisy, o které se jedná v původní věci, je databází ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 96/9.

Dalším takovým případem je rozhodnutí ve věci Ryanair Ltd. Podle tohoto rozhodnutí směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází musí být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na databázi, která není chráněna ani autorským právem, ani zvláštním právem na základě této směrnice, takže čl. 6 odst. 1, články 8 a 15 uvedené směrnice nepředstavují překážku tomu, aby autor takové databáze stanovil smluvní omezení jejího používání ze strany třetích osob, aniž je přitom dotčeno použitelné vnitrostátní právo.

Zajímavé je srovnat evropskou úpravu s úpravou v USA. Ta je však postavena na jiných základech, a závěry tak nejsou automaticky přenositelné do našeho práva (což ovšem nevylučuje možnost použití těchto rozhodnutí pro účely argumentace). 

Asi nejdůležitější rozhodnutí padlo v případu hiQ v. LinkedIn, i když se zatím jedná jen o předběžné opatření. Podstatné je, že soud zde vyslovil názor, že nelze bránit přístupu k veřejně přístupným informacím (veřejné profily LinkedIn). Druhým známým případem je Facebook, Inc. v. Power Ventures, Inc. Zde soud řekl, že jednání v rozporu se zákonem, když je přistupováno k informačnímu systému bez oprávnění nebo když takové oprávnění bylo výslovně odejmuto (případ vytěžování uživatelských profilů na sociální síti).

Vytěžování volně dostupného obsahu

Obsah (data) obsažená na internetu mohou mít z hlediska práva různou povahu. Bude tak třeba zvážit charakter stahovaných dat a způsob jejich následného použití. Obsah může být chráněn zejména jako (i) projev osobní povahy (např. názor); (ii) autorské dílo (včetně databáze); a (iii) osobní údaje. 

U projevů osobní povahy lze uvést, že režim nakládání se bude odvíjet od úpravy v občanském zákoníku. Podle něj nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

V případě autorského dílo (k databázi viz výše) bude třeba získání licence nebo oprávnění výkonu majetkových autorských práv. Bez něj je možné z autorského zákona lze dále zmínit volné užití, kdy za volné užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. 

Rovněž je možné zmínit citaci dle autorského zákona. Podle něj do autorského práva nezasahuje ten, kdo (i) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, (ii) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem, nebo kdo (iii) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu. Vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

Autorské právo chrání na internetu různý obsah, zejména budou chráněny různé články, obrázky, videa atp. Vždy však bude muset dílo splňovat výše uvedenou definici. Chráněny autorským právem tedy nebudou zejména různé počítači generovaná data (např. logy).

U osobních údajů se užije dnes dobře známé GDPR. GDPR se obecně vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny. Nepoužije se naopak (i) při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie; (ii) členskými státy při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o EU; (iii) fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních či domácích činností; (iv) příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.

Lze tedy shrnout, že použití pro osobní účely (resp. domácí činnosti) je v zásadě neomezené. Při vytěžování webu není podstatné, jakým způsobem k získání obsahu došlo (zdali prostřednictvím automatizovaného nebo manuálního postupu), neboť se jedná o použití různých „nástrojů“. V každém případě lze doporučit provádět vytěžování webů se souhlasem jejich provozovatele (poskytovatele).

Role obchodních podmínek při vytěžování webu

Obchodní podmínky pro užívání obsahu se uplatní vždy, pokud nebudou v rozporu s právem. Zejména je možné poukázat na rozhodnutí Ryanair (viz výše), kdy soud výslovně uvádí možnost smluvního omezení používání dat. 

Argumenty typu "s ničím jsem nesouhlasil...", "použil jsem automatizovaný skript, takže jsem neuzavřel žádný kontrakt se stránkou..." atp. zde nemají místa, protože obcházení práva nepožívá ochrany. V případě browse-wrap podmínek je třeba navíc zvážit, jestli vůbec dochází k přijetí podmínek pouhým načtením stránky (tj. zdali je zde jasný projev vůle). Při sporu by se muselo prokazovat, že podmínky existovaly a že byly viditelné.

Vzhled stránky a komentáře uživatelů z pohledu autorského práva

Zajímavé bude rovněž uvážit, zdali je autorskoprávně chráněn vzhled stránky (použité styly, barvy, celkový layout) nebo komentáře uživatelů. Při autorskoprávní ochraně vzhledu stránky bude muset toto naplňovat znaky autorského díla, tj. bude muset být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Layout by tak měl mít v sobě prvek originality, aby mohl být chráněn.

Ohledně komentářů uživatelů lze uvést, že ty málokdy budou naplňovat definici díla (uvedenou v předchozím odstavci). Spíše se bude jednat o projevy osobní povahy (viz výše).

Odpovědnost za vytěžování dat a případné sankce

Odpovědnost za vytěžování dat jednoznačně spočívá na uživateli, a nikoliv na tvůrci softwaru (je to něco jako v případě automobilu; za nehodu též odpovídá jeho provozovatel, ne však jeho výrobce). Zároveň je třeba upozornit, že tvůrce softwaru odpovídá v situaci, kdy je software určen k protiprávnímu jednání. Proto lze doporučit, že uživatel by měl být ze strany poskytovatele softwaru prokazatelně seznámen s tím, že je odpovědný za užívání softwaru v souladu s právem.

Při porušení právních předpisů se lze setkat s celou řadou sankcí. Ty lze rozdělit na sankce veřejnoprávní (přestupky a tresty) a soukromoprávní. 

Přestupky se budou lišit podle oblastí právní úpravy. Dle autorského zákona je nejvyšší pokuta, kterou lze uložit dle zákona v souvislosti s porušením autorského práva, 150 000,- Kč. V případě GDPR lze uložit pokutu až 20 000 000 EUR, nebo jedná-li se o podnik, až do výše 4 % celkového ročního obratu celosvětově za předchozí finanční rok, podle toho, která hodnota je vyšší. 

Trestné činy přicházejí v úvahu především dva. Prvním z nich je neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, kdy v kvalifikované skutkové hrozí nejvýše trest odnětí svobody na tři léta až osm let. Druhým je porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, kdy v kvalifikované skutkové podstatě hrozí nejvýše trest odnětí svobody na tři léta až osm let. 

V případě soukromoprávních sankcí lze nejspíše uvažovat ochranu proti nekalé soutěži. Podle ní osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.