Nejzajímavější soudní rozhodnutí roku 2018

Dítě může mít dva otce

Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Ncu 216/2017 bylo uznáno rodičovství prvnímu českému homosexuálního páru, kterému se s pomocí náhradní matky v USA narodila dcera s tím, že oba otcové jsou právoplatnými rodiči podle českých právních předpisů. Jedná se o důležité rozhodnutí pro homosexuální komunitu proto, že jde o první kladné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v této záležitosti. V předchozích případech totiž soudy právoplatné rodičovství stejnopohlavnímu páru neumožňovaly.   

Umělé oplodnění po úmrtí manžela

Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. I.ÚS 1099/18, ze dne 8.11.2018)
V daném případě se Ústavní soud České republiky ve věci vedené pod sp.zn. I.ÚS 1099/18, ze dne 8.11.2018 zabýval poměrně ojedinělou situaci, která by se sice mohla dotknout malého množství žen, nicméně na toto rozhodnutí spíše upozorňujeme proto, že je kritizována pro svůj „nelidský přístup“ soudů. 

V daném věci manželé podstupovali na léčbu neplodnosti na soukromé klinice v ČR, kdy jediným možným způsobem oplodnění ženy připadalo oplodnění in vitro jejího vajíčka a manželových spermií. Po odebrání obou biologických materiálů a během hormonální léčby před samotným oplodněním manžel zemřel. Manželka tak chtěla i po jeho smrti umělé oplodnění dokončit, což klinika odmítla. Ústavní soud se k postupu kliniky vyjádřil tak, že postup byl zcela správný, jelikož zákon o specifických zdravotních službách, který umělé oplodnění upravuje, umožňuje oplodnění jen „mezi živými“ a navíc manžel vyjádřil v rámci předepsaného formuláře nesouhlas s použitím jeho biologického materiálu po jeho smrti (v dané smlouvě o provedení umělého oplodnění s klinikou se manželé totiž k použití svých biologických materiálů nijak nevyjádřili).   

Vypořádání společného jmění 

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 3457/2018 ze dne 30.10.2018, dojde-li za trvání manželství k platnému prodeji věcí tvořící součást SJM, je předmětem vypořádání SJM částka za prodej získaná, nikoli cena obvyklá taková věci, která byla zjištěn ke dni zániku společného jmění nebo cena pořizovací. 

Sousedské spory – stínění stromy

V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1554/2018 ze dne 27.11.2018 se soud zabýval tím, zda může účastník (žalobce) požadovat po druhém účastníkovi (žalovaném) zdržení se stínění stromy v těsné blízkosti rodinného domu žalobce, jelikož vysázené téměř čtyřmetrové túje zastiňují pozemek žalobce nad míru přiměřenou místním poměrům. Soud uvedl, že je třeba posuzovat, zda žalobce žádá zdržení se stínění podle § 1013 obč. zák a/nebo odstranění již vzrostlých stromů podle § 1017 obč. zák.  Pokud se žalobce domáhá zdržení se stínění již vzrostlých stromů, je jen na něm, zda bude požadovat i odstranění vzrostlých stromů nebo se spokojí s jejich zkrácením, aby nadále nepřiměřeně sousedovi nestínily. Ve výroku soudu pak také musí být uvedeno, do jaké výše mohou stromy vzrůst, aby jejich stínění bylo ještě přiměřené. Soud dále uvedl, že pakliže rozhradou mezi pozemky je umělý plot, potom již nemůže být rozhradou taktéž vysázený živý plot za umělým plotem – rozhradou. 

Nárok na odstupné v souvislosti s ukončením pracovního poměru z důvodu stěhování zaměstnavatele 

V rozhodnutí ze dne 27.11.2018 se Nejvyšší soud ČR zabýval nárokem bývalé zaměstnankyně na odstupné v souvislosti s přemístěním sídla výrobního závodu zaměstnavatele. Zaměstnankyně a zaměstnavatele uzavřely dohodu o rozvázání pracovního poměru „na základě přestěhování sídla společnosti“ bez dalšího. 
Nejvyšší soud konstatoval, že odstupné při skončení pracovního poměru na základě dohody o jeho rozvázání přísluší zaměstnanci podle ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce jen a právě tehdy, byla-li důvodem (příčinou) rozvázání pracovního poměru se zaměstnavatelem okolnost uvedená v ustanovení § 52 písm. a) až c) zák. práce. Podle ustálené judikatury soudů není pro vznik práva na odstupné rozhodující, zda je v dohodě o rozvázání pracovního poměru uvedena (jako důvod skončení pracovního poměru) okolnost, která zakládá právo na odstupné. Byl-li totiž pracovní poměr rozvázán dohodou, má zaměstnanec právo na odstupné vždy, jestliže prokáže, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až c) zák. práce (tzv. organizační důvody); to platí i tehdy, nebyly-li v dohodě uvedeny důvody, pro které se pracovní poměr končí, popřípadě obsahuje-li dohoda v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání pracovního poměru, s nimiž zákon nespojuje poskytnutí odstupného. Stejně tak platí i obráceně – prokáže-li zaměstnavatel, že dohoda obsahuje v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání pracovního poměru, s nimiž zákon nárok spojuje, neboť takový důvod ve skutečnosti neexistoval (nebyl), nárok na odstupné zaměstnanci nevzniká.