Hledači pokladů a muzea? Komplikovaný vztah

Požadavek odbornosti u příspěvkových organizací a možná rizika

Příspěvkové organizace a jejich zaměstnanci běžně provádějí archeologický výzkum, což je činnost se specifickou zákonnou regulací. Aby mohla muzea provozovat tuto činnost, musejí plnit tzv. požadavek odbornosti. Při jeho nesplnění hrozí, že bude povolení provádět vědecký a archeologický výzkum odebráno a muzeu budou hrozit sankce. 

Tento požadavek je zakotven jak v zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, tak v normě vyšší právní síly, kterou je Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy.

Toto povolení získají jen tehdy, když k tomu (podle § 21 odst. 2) mají tzv. potřebné předpoklady. Ty lze rozdělit do dvou typů: subjektivní a objektivní. Subjektivní odborností se myslí odbornost samotné osoby, která výzkum provádí, nebo pod jejímž dozorem výzkum probíhá (např. vzdělání a praxe). Objektivní odborností se myslí například dostatečně kvalitní vybavení a zařízení prostor, ve kterých bude probíhat výzkum. Pokud by nějaká z těchto podmínek nebyla splněna, nebyly by tak naplněny potřebné předpoklady a tím by nebyl splněn vyžadovaný prvek odbornosti.

V Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy se mluví o nutnosti provádět vykopávky a průzkum „vědeckým způsobem“ (článek 3 odst. I), a to pouze kvalifikovanými, a zvláště oprávněnými osobami (článek 3 odst. II). I zde platí, že pokud by nějaká z těchto podmínek nebyla splněna, nejednalo by se o odborně prováděný výzkum a šlo by o porušení této Úmluvy. 

Následky porušení požadavku odbornosti

Pokud není splněn požadavek odbornosti ze strany příspěvkové organizace, mohou následovat sankce jak veřejnoprávního, tak soukromoprávního charakteru. 

Pokud by došlo k velmi závažnému porušení zákona o státní památkové péči, Ministerstvo kultury po dohodě s Akademií věd České republiky by se mohlo rozhodnout této instituci odejmout povolení k provádění výzkumu.

Vedle této sankce ještě zákon upravuje právní odpovědnost za spáchání přestupku. Za případné provádění výzkumu v rozporu s požadavkem odbornosti nebo za výzkum, který by archeologické nálezy ohrožoval nebo poškodil, hrozí muzeu pokuta až do výše 4 000 000 Kč a zákaz činnosti až na 2 roky. 

V soukromoprávní rovině má statutární orgán muzea povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (dle ustanovení § 159 Občanského zákoníku). V případě porušení této povinnosti odpovídá statutární orgán za škodu, a za zvláštních okolností je povinen i k náhradě nemajetkové újmy.

Pokud by navíc došlo ve větší míře k porušení požadavků na zajištění odbornosti výzkumu a došlo by tak k porušení Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy, mohlo by to mít negativní následky pro Českou republiku v mezinárodních vztazích a poškodit její reputaci.

„Společnými silami“

Příklad, se kterým jsme se v praxi v nedávné době setkali a který by mohl potenciálně zapříčinit porušení již zmíněného požadavku odbornosti, se týkal spolupráce mezi muzei a lidmi, kteří za pomocí detektorů kovu hledají v krajině historicky hodnotné předměty. Z výše uvedeného vyplývá, že archeologický výzkum prováděný fyzickými osobami, které nemají potřebnou způsobilost, je v Česku nelegální. Kontrola a vymáhání tohoto zákazu je ale značně komplikovaná a hledače neodrazuje.

Jihomoravský kraj ve spolupráci s Archeologickým Ústavem AV ČR v Brně v reakci na tento problém představil projekt s názvem „Společnými silami“, jehož cílem je omezení nelegálního používání detektorů kovu za účelem provádění archeologického výzkumu. 

Projekt se toho snaží docílit mimo jiné skrze uzavírání inominátních (v zákoně neupravených) smluv mezi muzei a vybranými fyzickými osobami, které o amatérský archeologický výzkum pomocí detektorů jeví zájem, a využívajíce vzdělávání se snaží zvýšit jejich povědomí o archeologii a odborných zásazích.

Riziko lze spatřovat v odpovědnosti za případné nedodržení požadavku odbornosti při výzkumu, který by prováděly tyto osoby. Pokud by totiž daná fyzická osoba, která provádí průzkum krajiny za pomocí detektoru kovu, nedodržela tento požadavek, mohla by část odpovědnosti za nedodržení požadavků padnout i na samotné muzeum. Nemusí pak být dle našeho názoru zcela v moci muzea tyto osoby dostatečně efektivně kontrolovat. I kdyby došlo k požadovanému proškolení těchto osob, riziko neodborného postupu při činnosti „detektorářů“ nelze zcela eliminovat.

Doporučení pro eliminaci rizika

Pokud by jakékoliv muzeum v budoucnu stálo před rozhodnutím, zda podepsat či nepodepsat podobnou smlouvu, existuje několik věcí, které mohou riziko porušení požadavku odbornosti minimalizovat.

V první řadě by se mělo jednat o snahu přenést významnější část právní odpovědnosti za porušení postupu „detektoráře“ – cílem má být naformulovat smlouvu tak, aby co největší díl odpovědnosti nesla právě druhá strana. Některé závazky se mohou eventuálně zajistit smluvní pokutou.

Dalším krokem je možnost zakomponovat do smlouvy povinnost druhé osoby písemně informovat muzeum o záměru provést průzkum před jeho provedením, který by podléhal předchozímu písemnému schválení. Časový odstup mezi informováním muzea a samotným výzkumem si lze určit individuálně.

Za zvážení by stálo i zavedení „motivačního systému“, a to skrze vyšší odměny za archeologické nálezy, než vyplývá z právních předpisů, byť i nepatrně, nebo skrze jiný systém. Účelem je vyšší motivace druhé osoby vstoupit do smluvního závazku a především smluvní závazek dodržovat a tím i plnit požadavek odbornosti.

Sepsání kvalitní smlouvy představuje samozřejmě základní předpoklad, ale minimálně stejně důležitým faktorem je výběr partnera ke spolupráci.

JUDr. Libor Vašíček
Štěpán Vlk

Legal Partners, advokátní kancelář s.r.o.