Žádný rozchod v životě není jednoduchý. Nejbolestivější bývá ukončení vztahu, do něhož jsme investovali spoustu času, nadšení a peněz. Rozchody se přitom dějí nejen ve vztazích, ale i v podnikání. Podnikáme-li se společníkem, vystavujeme se riziku vzájemných sporů, které nejenže negativně ovlivní společné podnikání, ale mohou vyústit v jeho nucené ukončení. Naštěstí i v patových situacích mezi akcionáři existují určité způsoby řešení.
Obchodní právo, akcionář, patová situace, pat, spor, řešení sporů, strategické řízení organizace, management
Neshody mezi akcionáři se často týkají především vize dalšího směřování společného podniku. Může se jednat o rozšíření předmětu podnikání společnosti spojené s významnou investicí do nového vybavení, o záměr zahraniční expanze, rozšíření výrobních kapacit nebo odchod akcionáře do neexekutivní role a předání řízení profesionálnímu managementu. Nemalou část sporů tvoří finanční rozepře, například jaká část zisku se má ponechat ve společnosti k investicím a jaká má být vyplacena formou dividendy akcionářům, zda se mají firemní investice primárně financovat z akcionářských úvěrů, či prostřednictvím bankovních úvěrů atd. U technologicky zaměřených start-upů, které cílí na raketový růst tržního podílu v prvních letech podnikání, se těžiště sporů točí okolo vhodného okamžiku pro exit zakladatelů.
Čas, který oba akcionáři vynakládají na hledání kompromisních řešení vzájemných sporů, představuje vždy negativum, jež se může projevit snížením tržního podílu, ztrátou zákazníků či poklesem tržeb. Akcionáři by proto měli usilovat o prevenci sporů a jako pojistku by již při založení společného podniku měli docílit dohody, jak budou své budoucí neshody řešit.
Patová situace nastává především ve společnostech, kde vystupují dva akcionáři s rovnocennými podíly (50 na 50) a zároveň vykonávají funkci ve statutárním orgánu. Při takovém rozložení sil jak na úrovni akcionářů, tak na úrovni statutárního orgánu může jeden akcionář efektivně blokovat druhého. Může tak znemožnit přijetí jakéhokoliv rozhodnutí na valné hromadě společnosti, a dokonce i její zastupování navenek vůči třetím osobám, pokud podle stanov musejí oba akcionáři – členové statutárního orgánu – jednat za společnost společně. Patová situace proto může vyústit v její úplnou paralýzu na několik týdnu či měsíců.
Jako nejjednodušší řešení pro předcházení patové situaci se proto jeví nastavit vlastnickou a korporátní strukturu ve společnosti tak, že jeden akcionář bude mít vždy rozhodující hlas. Toto zdánlivě jednoduché řešení ovšem výrazně znevýhodňuje menšinového akcionáře, který se sice může dále podílet na řízení společnosti a na jejím zisku, ale s omezeními, jež mu může do cesty kdykoliv postavit většinový akcionář. Ten totiž bude mít v zásadních záležitostech společnosti vždy rozhodující slovo.
Souhlas většinového akcionáře bude menšinový akcionář potřebovat například pro výplatu zisku ze společnosti nebo pro schválení odměny a jiných benefitů za výkon funkce člena statutárního orgánu. Většinový akcionář bude dokonce oprávněn toho menšinového odvolat z funkce člena statutárního orgánu a tím mu zamezit v přístupu k informacím o aktuálním stavu hospodaření společnosti. V případě zjevného zneužití práva ze strany většinového akcionáře se sice menšinový akcionář může bránit soudní cestou, ale vzhledem k předpokládané délce soudního řízení a souvisejícím nákladům se taková obrana nejeví účelná. Ve většině případů a z pochopitelných důvodů budou oba akcionáři trvat na tom, aby byli rovnocennými partnery a měli stejné akcionářské podíly i stejný počet hlasů.
V praxi se bohužel mnoho začínajících podnikatelů jakékoliv smluvní úpravě vztahů mezi akcionáři při založení společného podniku brání. Nejčastěji argumentují vzájemnou důvěrou ke druhému akcionáři a tím, že v tak rané etapě podnikání se jim vynaložení nákladů na smluvní dokumentaci mezi akcionáři nevyplatí. Obdobně jako v manželství si akcionáři na začátku podnikání nepřipouštějí, že by jejich neshody mohly vést až k ukončení společného podniku.
Jak by měli postupovat, nastane-li mezi nimi patová situace a zároveň se předtím smluvně nedohodli na jejím řešení? V prvé řadě lze doporučit pokusit se s druhým akcionářem jednat a snažit se nalézt přijatelný kompromis. Časový prostor pro vzájemná jednání často umožní nalézt shodu na řešení, protože v mezidobí se zklidní emoce. Nedocílí-li akcionáři dohody ani v přiměřené době po vzniku patové situace, je vhodné se zaměřit spíše na hledání oboustranně akceptovatelného postupu, jak ji vyřešit.
Nabízí se využití následujících osvědčených institutů: obchodní mediace; oslovení nezávislé konzultační firmy; přijetí nového společníka – odborníka s rozhodujícím hlasem; odkup podílů jednoho společníka od druhého nebo jiná forma rozdělení společného podniku; společný exit ze společnosti anebo zrušení společnosti s likvidací.
Účelem obchodní mediace není autoritativně rozhodnout spor mezi akcionáři. Mediátor jako osoba na sporu nezúčastněná by měl oba znesvářené akcionáře vést k nalezení oboustranně přijatelného řešení, ať už bude spočívat v pokračování byznysu, či v jeho ukončení. Hlavní výhodou mediace oproti soudnímu sporu je neformální přístup mediátora a jeho povinnost mlčenlivosti, která poskytuje ochranu pro vztahy se zákazníky. Na druhé straně je předpokladem úspěchu mediace zájem akcionářů na hledání kompromisního řešení, jež bude vyžadovat ústupky z obou stran. Pokud jsou již od počátku zakopáni ve svých pozicích, je obtížné si představit, že může mediace přinést pozitivní výsledek.
Mediaci může vést jak mediátor zapsaný v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, tak mimo rámec zákona o mediaci advokát či jiný nezávislý konzultant s předchozími zkušenostmi s vedením obdobných obchodních mediací.
Alternativu k obchodní mediaci představuje oslovení renomované konzultační firmy, která na základě dohody znesvářených akcionářů rozhodne patovou situaci, jejímuž rozhodnutí se oba akcionáři dobrovolně podřídí a stvrdí to smlouvou. Alfou a omegou daného řešení je však shoda akcionářů na renomované a nezávislé konzultační firmě, k níž budou mít oba důvěru a jejímuž rozhodnutí se podřídí, i kdyby pro ně nakonec nebylo příznivé.
Dosud popsané způsoby řešení patových situací se hodí spíše pro řešení ad hoc sporů mezi akcionáři a nelze je použít univerzálně na veškeré vzájemné spory do budoucna. Jako preventivní řešení patových situací do budoucna může sloužit přistoupení dalšího akcionáře do společnosti, který by měl v případě vzniku patové situace vždy rozhodující hlas. Mělo by jít o nestranného odborníka v oboru podnikání společnosti, zároveň respektovaného oběma stávajícími akcionáři pro jeho nezávislost a odbornost.
Akcionářský podíl nového akcionáře by měl odpovídat jen takové výši, aby měl v případě bezvýchodné situace rozhodující hlas. Postačí proto, aby vlastnil pouze jednu akcii společnosti. S náborem takového odborníka se ovšem často pojí poměrně vysoké náklady, s ohledem na to, že jeho rozhodující hlas bude potřebný jen v patových situacích. Obdobným způsobem lze řešit bezvýchodnou situaci ve statutárním orgánu společnosti, a to zvolením třetího člena orgánu – odborníka.
Ani jeden z uvedených způsobů nepředstavuje trvalou garanci, že nová patová situace ve společném podnikání nikdy v budoucnu nenastane. Pokud není možná dohoda mezi akcionáři na uzavření smlouvy, která bude obsahovat závazný a vymahatelný mechanismus pro řešení patových situací ve společnosti, pak zůstává jediným trvalým řešením ukončení společného podnikání. Jeho formy však mohou být rozličné.
V prvé řadě půjde o odkup akcií podílu jednoho akcionáře druhým, tedy o ovládnutí společnosti pouze jedním z nich. Je-li však společné podnikání založeno na dvou nebo více na sobě nezávislých podnikatelských větvích, představuje další možnost přeměna společnosti, konkrétně její rozdělení. V rámci takového kroku mohou být vypořádána nejen aktiva a pasiva, ale i vztahy s klienty, přičemž součást odštěpku může tvořit také přechod práv a povinností ze smluv s konkrétními zákazníky. Rozdělení společnosti proto může vyústit ve vznik dvou na sobě nezávislých podniků, aniž by akcionáři museli přetrhat své vazby na zákazníky a dodavatele.
Dalším možným řešením bezvýchodné situace se může stát dohoda na společném odprodeji společnosti třetí osobě a v krajním případě ukončení podnikatelské činnosti zrušením společnosti s likvidací spolu s rozdělením likvidačního zůstatku mezi akcionáře.
Společný prodej společnosti lze doporučit v případech, kdy jsou vztahy mezi akcionáři natolik narušené, že nelze očekávat dohodu ani na vypořádání ve formě rozdělení společného podniku. Jelikož exit akcionářů ze společnosti nenastane ze dne na den, je žádoucí oslovit renomovanou poradenskou společnost pro účely oslovení zájemců o koupi a přípravy tendru, který bude zahrnovat právní a daňovou prověrku společnosti, ale i vyjednávání převodní dokumentace.
Krajním řešením bezvýchodné situace je zrušení společnosti s likvidací, ať už je zvolena dobrovolná likvidace, či ji nařídí soud. Nedobrovolné zrušení společnosti s likvidací může soud nařídit pouze v zákonem stanovených důvodech. Pro patové situace připadají v úvahu dva hlavní, a to: společnost není schopna po dobu delší než jeden rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel; společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi akcionáři.
K prokázání dlouhodobé nečinnosti společnosti může sloužit například poukaz na nezakládání účetních závěrek do sbírky listin, nepodávání daňových přiznání, absence jakýchkoliv příjmů nebo nemožnost kontaktovat společnost na dostupných adresách. Na druhé straně, svolává-li společnost valné hromady a vlastní-li majetek, byť s ním aktivně nenakládá, nebude zpravidla důvod, aby ji soud zrušil a nařídil její likvidaci. Půjde o situace, kdy je společnost schopna vykonávat činnost, ale na její straně k tomu není vůle.
Za nepřekonatelné rozpory mezi akcionáři se považuje v zásadě úplná paralýza společnosti. Dlouhotrvající neshody mezi akcionáři dlouhodobě znemožňují vykonávat jakoukoliv činnost. Tento důvod ke zrušení společnosti proto nastane ve chvíli, kdy společný podnik již fakticky ukončil činnost. V případě akciových společností se navíc bude aplikovat spíše zřídka, neboť nespokojený akcionář má obvykle možnost své akcie prodat a tím svou účast ve společnosti ukončit.
Není-li mezi akcionáři uzavřena žádná smlouva zakotvující závazný způsob řešení bezvýchodné situace, zůstává využití výše zmíněných způsobů většinou na dobré vůli akcionářů. V některých situacích naopak může být pro jednoho akcionáře pasivita výhodná, kupříkladu nemá-li zájem na setrvání ve společném podniku a chce odkoupit akcionářský podíl od druhého akcionáře za co nejnižší cenu. Proto je nezbytné již při založení společného podniku myslet na smluvní ošetření východisek pro řešení patových situací.
Zpravidla se mezi akcionáři mimo přijetí stanov společnosti uzavírá zvláštní dohoda označovaná jako joint venture agreement anebo shareholder agreement, česky dohoda o výkonu práv akcionářů v obchodní korporaci. Její předmět by měl pokrývat veškeré zásadní otázky stran vymezení společného podniku, jeho řízení, včetně rozsahu, v jakém se každý akcionář bude na řízení podílet, jeho financování, přijímání strategických rozhodnutí o společném podniku a rovněž způsobu řešení bezvýchodných situací mezi akcionáři. Ustanovení dohody o patové situaci bývá rozděleno na dvě části: První se zabývá samotnou definicí toho, co je patová situace, a druhá obligatorním postupem pro její řešení.
V dohodě by měli akcionáři zvolit takové vymezení patové situace, jež pokrývá přijímání zásadních a strategických rozhodnutí o společném podniku, a to na úrovni akcionářů i statutárního orgánu, případně managementu. Jde především o rozhodnutí o změně stanov, zvýšení či snížení základního kapitálu, přeměně společnosti, změně předmětu podnikání, významných investicích, včetně jejich financování, a o rozdělení zisku.
Definice bezvýchodné situace by měla dále zahrnovat situace, kdy se jeden akcionář rozhodne blokovat přijímání jakýchkoliv rozhodnutí ve společnosti, a to především svou neúčastí na zasedání valné hromady. Jakákoliv neshoda na přijetí těchto klíčových rozhodnutí mezi akcionáři by však automaticky neměla odstartovat proces řešení bezvýchodné situace. Naopak by měl být akcionářům poskytnut prostor pro jednání, ať už ve formě svolání náhradní valné hromady, pokud ta předchozí nebyla usnášeníschopná, nebo odložení zahájení procesu řešení bezvýchodné situace o 30–90 dnů od jejího vzniku.
Je-li jakákoliv dohoda mezi akcionáři vyloučena, bývá osvědčeným způsobem řešení patové situace nucený odkup akcionářského podílu jedním akcionářem od druhého. V praxi se nejčastěji používají postupy označované jako ruská ruleta, texaský či mexický rozstřel nebo jejich různé modifikace.
Princip ruské rulety spočívá v tom, že dá jeden akcionář druhému nabídku na odkup svého podílu za předem určenou cenu. Druhý akcionář je oprávněn podíl prvního akcionáře za jím nabídnutou cenu odkoupit. Nevyužije-li nabídku prvního akcionáře, je povinen mu prodat svůj podíl za stejnou cenu. Texaský rozstřel staví na tom, že oba akcionáři doručí nabídku na odkup podílu druhého akcionáře k rukám nezávislé třetí osoby. Akcionář, který podal vyšší nabídku, je povinen odkoupit podíl druhého akcionáře za jím nabídnutou cenu.
Upravenou variantu texaského rozstřelu představuje mexický rozstřel. Oba akcionáři opět zasílají své nabídky třetí osobě, ale tentokrát v nich uvádějí minimální cenu, za kterou jsou ochotni svůj podíl prodat druhému akcionáři. Akcionář, který podal vyšší nabídku, odkoupí podíl druhého akcionáře za cenu stanovenou v jeho nabídce.
Je zjevné, že uvedené varianty představují krajní, ale velmi účinné řešení patové situace a vždy směřují pouze k ukončení společného podniku. Mají však i významný psychologický efekt, který znesvářené akcionáře vede k pokusu nalézt smírné řešení, protože žádný z nich nemá jistotu, že nakonec společnost ovládne za rozumnou cenu. Na druhé straně dané varianty podstatně zvýhodňují akcionáře, který je finančně zajištěn. Za účelem zmírnění této asymetrie se popsané varianty často modifikují požadavkem na znalecké ocenění hodnoty společnosti, jež bude představovat minimální cenu, za kterou bude finančně znevýhodněný akcionář ochoten prodat druhému akcionáři svůj podíl.
Pokud se akcionáři již při založení společného podniku nedohodnou na závazném způsobu řešení patových situací, vystavují společnost nebezpečí paralýzy, která může trvat týdny i měsíce. Jeden z nich totiž bude moci účinně blokovat přijímání jakýchkoliv rozhodnutí ve společnosti a v některých případech za ni nebude možné ani jednak navenek.
Pokud akcionáři uzavřeli dohodu o výkonu práv akcionářů ve společnosti, která obsahuje závazný způsob řešení bezvýchodné situace, mohou se jejího řešení domoci způsobem stanoveným v dohodě a v krajním případě i soudní cestou anebo cestou rozhodčího řízení. Jejich právní postavení je proto pevnější. Smluvní dohoda mezi akcionáři však tvoří pouze záchrannou brzdu, za niž nemusí žádný z nich nakonec zatáhnout. Ani smluvní úprava proto nebrání akcionářům, aby využili obchodní mediaci nebo jiný způsob řešení bezvýchodné situace založený na jejich dobrovolnosti.
V příloze článku naleznete návrh ustanovení o řešení patové situace. Můžete jej použít pro inspiraci při sestavování vlastní dohody o výkonu práv akcionářů.
Mgr. Roman Macháček
JUDr. Libor Vašíček
Legal Partners, advokátní kancelář s.r.o.
"Šéfe, házím si áčko, ju?" Takhle si nejspíš omluvu za absenci zaměstnance nikdo nepředstavuje. Ale existuje jeden ještě horší způsob: absence bez omluvy. Co na to říkají zaměstnavatelé, je asi jasné. Co na to ale říká zákon? Jak se proti tomu bránit?
Zobrazit víceTento článek se věnuje praktickým radám při vymáhání pohledávek vůči obchodním partnerům i fyzickým osobám, a to jak z pohledu prevence a smluvních opatření, tak postupu pro úspěšné vymožení pohledávky. Přílohou tohoto článku je praktický vzor předžalobní upomínky.
Zobrazit víceV procesu fúzí a akvizic vyvstává řada problémů právní, obchodní a finanční povahy. Pro hladký průběh prodeje společnosti je nezbytné průběhu transakce porozumět a umět předvídat a připravit se na problémy, které mohou vzniknout.
Zobrazit více