Čas od času se v médiích objevují články ohledně povinnosti zveřejňovat informace. Někdo se této povinnosti může snažit využít např. k zahlcení úřadu, ale jindy jde o naprosto legitimní dotaz na věc veřejného zájmu.
Kdo tedy má povinnost zveřejňovat informace a jaké?
Převzali jste si dokončené stavební práce a při převzetí všechno vypadalo v pořádku. Jenže během krátké doby se začnou kazit věci, které by se kazit neměly. Co s tím? Můžete požadovat opravu, nebo dokonce odstoupit od smlouvy?
Používají Vaši zaměstnanci v práci nějaké AI nástroje? Vydávají jejich výstupy za vlastní? Používáte některé z těchto výstupů ke komerčním účelům? Pak je potřeba postupovat systematicky a dodržovat několik základních pravidel.
"Šéfe, házím si áčko, ju?" Takhle si nejspíš omluvu za absenci zaměstnance nikdo nepředstavuje. Ale existuje jeden ještě horší způsob: absence bez omluvy. Co na to říkají zaměstnavatelé, je asi jasné. Co na to ale říká zákon? Jak se proti tomu bránit?
Existují zaměstnavatelé, které napadne, že by v rámci sledování produktivity svých pracovníků mohli (z)kontrolovat emailovou komunikaci, telefonní hovory nebo zjistit, co si v pracovní době prohlížejí na internetu. Zkrátka zda skutečně pracují a neplýtvají časem. Mají na to ale právo? A je pro to potřeba souhlas samotného zaměstnance? V příloze naleznete VZOR potvrzení o informování zaměstnance.
Nějakou verzi takového příběhu už jste určitě slyšeli: Petr a Magda spolu koupili byt. Chvíli po nastěhování ale začali ze skříní skákat (pomyslní) stavební kostlivci. Tu zatéká, tady netěsní a támhle už něco odpadlo. A prodávající? "Šéfe/Paninko, to jste si měl/a zkontrolovat při převzetí. Teď už je pozdě!" Akorát, že není. Tedy nemusí být.